Jak přejít na CUKRFREE a nesníst při tom celou cukrárnu.

Vždy jsem milovala čokoládu.

Vzpomínám, jak jsem v pubertě pravidelně usínala s představou, že se vkrádám do cukrárny a zmocňuji se tam čokoládové polevy na zmrzlinové poháry :-D

Čokoláda mě doprovázela vždy a všude. Bez ní se zkrátka nehnu!

Do doby, než jsem objevila tu „zdravější verzi“, mě provázely typické příznaky čokoládového/cukrového závisláka:

Miluji svobodu. Ve všem.
Vždy jsem byla takový anti-mainstream.

No a jednoho dne jsem si uvědomila, že si vlastně sama sobě krátím křidélka, že sama sebe o svobodu připravuji tím, že jsem „závislák“.

Protože co to je za svobodu, když se necháme ovládat něčím externím, že?

A tak přišlo rozhodnutí nechat cukr.

Kupodivu odvykání nebylo tak drastické, jak o něm někteří píší. Chvíli to bolí, zejména první 2-3 dny – to proto, že bakteriím ve střevech trvá právě okolo 2-3 dní, než se kompletně obnoví. To, jaké složení bakterií ve střevech máme, přímo určuje to, na co máme chuť.

Tělo je chytré a moc dobře ví, že když už má k dispozici bakterie typu „A“, které umějí trávit potravu „A“, je jednodušší pokračovat v této potravině – bakterie už jsou celé natěšené, aby potravinu zpracovaly.

Ne nadarmo se v angličtině říká: „A candy bar today creates sweet tooth tomorrow.“, což by se dalo volně přeložit jako: „Tyčinka, na které si pochutnáš dnes, Ti vytvoří chuť na sladké zítra.“

A je to právě kvůli těm střevním bakteriím, že máme chutě – dnešní čokoláda vytvoří ještě více „čokoládychtivých“ bakterií, které mi další porci čokolády zítra zase připomenou.

Jenže to má jeden háček.

Tím, že bylo v krvi cukru opravdu hodně (mnohem více, než po konzumaci například mrkve nebo jablka), se taky potřebovalo velké množství inzulínu, aby dostal hladinu krevního cukru na normální úroveň. A stejně rychle, jako se cukr v krvi vyšplhal nahoru, teď sjede dolů.

Navíc: jak moc vyjel nahoru, tak moc klesne taky v opačném směru. (Výkyv nahoru je velký? Posun hladiny krevního cukru bude velký i směrem dolů.)

Proto máme určitý čas poté, co si dáme něco sladkého, chuť ještě na kousek – hladina krevního cukru se ocitla opět dole a tělo, ve své snaze se vrátit do rovnováhy, nám posílá signály, že je potřeba krevní cukr zase popostrčit nahoru.
A tak to jde celé znovu – takový začarovaný kruh.

Rychlý cukr v těle – malé nezbedné molekuly.

Jedná se o menší molekuly, které neprocházejí metabolismem nebo játry, aby v nich následně byly uchovány pro pozdější použití, ale jdou přímo do krve.

Tyto malé molekuly mají za následek vytvoření hyperglykémie (neboli vysoký nárůst krevního cukru) a následně reaktivní hypoglykémie (to když se slinivka postará o to dostat situaci „pod kontrolu“).

A s tím jde ruku v ruce pankreatický stres, který slinivku velmi zatěžuje.

Co dělat, aby byl přechod z cukrového otroctví ke svobodě snesitelnější?

Je třeba si uvědomit, proč tělo sahá pro rychlé cukry. Je to pro něj taková zkratka, aby si rychle doplnilo zásobu krevního curku. Když totiž jeho hladina poklesne pod určitou hranici, tělo se musí postarat o to, aby se cukr nějak doplnil. No a chce to rychle. :-)
Odtud pramení to, že automaticky nastartuje chuť na něco sladkého.

Jak z toho ven?

Řešení je jednoduché: je třeba si pohlídat stabilní hladinu krevního cukru a udržet ji ve zdravých mantinelech.
Jak?
Nenechat ho, aby klesl příliš nízko.
A jak toho docílit?
Přísunem složitých/komplexních cukrů, které tělo v průběhu hodin rozkládá na jednodušší cukry a tím má zásobu „paliva“ po celou dobu.

Složité cukry najdete například v celozrnných obilovinách, luštěninách, ale rovněž v zelenině, zejména té kulaté/sladké. Dýně, zelí, květák – skvělé příklady sladké zeleniny.

Cesta ke svobodě

Pokud jste se tedy rozhodly s cukrem jednou provždy zatočit a vydat se na cestu svobody, může vám v tom přechodu pomoci následující:

„Uzdravovátko“ na stabilizaci krevního cukru:

– 1 díl bílého hlávkového zelí
– 1 díl mrkve
– 1 díl dýně
– 1 díl cibule
– 5 dílů vody

Zeleninu nakrájet na středně velké kousky (cca 2-3 cm).
Dát do hrnce zeleninu a vodu, zakrýt pokličkou a přivést k varu.
Vařit 20-30 minut na mírném ohni.
Po dovaření scedit a pít sladkou vodu, která vznikla. Zelenina není uzdravovátko. Uzdravovátko je ta voda. :-)

Kdy „uzdravovátko“ pít?
Doporučuji ho pít v průběhu dne, zejména tehdy, kdy cítíte, že vám dochází energie (typicky se to stává během dopoledne/před obědem a pak odpoledne).
Jeho chuť je velmi jemná a příjemná. Jeho účinky skvěle působí i u dětí.

To, co „uzdravovátko“ dělá, je, že jemným a konstantním způsobem dodává tělu zásobu pomalých cukrů a tím udržuje hladinu krevního cukru v optimální výši.
Jsou to právě výkyvy hladiny krevního cukru, které způsobí následné výkyvy nálad a náběh na hypoglykémii.

O uzdravovátku píši podrobně v e-booku Tělo jako lékárnička – slezina, žaludek, který je celý zaměřený na posílení sleziny. Je skvělým průvodcem zejména pro lidi, kteří:

Smrťáky (ehm, sladkosti s bílým cukrem :-)) už nejím hodně let, ale tím, že jsem mlsná pusa, velmi ráda sáhnu po jeho zdravější verzi, například v podobě datlového sirupu či kokosového cukru.
Nicméně tím, že mám ráda osobní výzvy a možnost posunování svých hranic, jsem na „sugarfree“ vlnu naskočila před několika dny a rozhodla jsem se vynechat na nějaký čas i tu zdravou podobu sladkostí.

Jasně že chápu, že přestat jíst cukr není to samé jako vynechat datlový sirup, ale pevně věřím, že s návody, které jsem vám dala k dispozici, a hlavně vědomým rozhodnutím, že chcete věci měnit, jde i přechod na cukrfree. Je to o tom pokaždé, když by přišla chuť na to sejít z cesty, si připomenout, proč to, k čemu jsme se rozhodly, děláme.

Přeji vám hodně úspěchů, pokud jste se rozhodly naskočit na vlnu cukrfree!