Taky pod vámi někdy vibrovalo? Jak uvést své tělo do klidu na jedno zmáčknutí.

Zuby

Asi málokdo nezažil jejich bolest.
Já naštěstí patřím mezi ty šťastnější. Když mi před nějakými 7 lety objevili můj první kaz, málem jsem jim tam překvapením spadla ze zubařského křesla.

Já? Kaz?? Nemohla jsem tomu uvěřit. Naštěstí se jednalo o drobotinu, takže vrtání i uzavírání té dírky trvalo chvilku.

Zato teď…

Začalo to před 2 měsíci. Ve Španělsku v té době přibývalo pořád více případů lidí nakažených Korona virem a já jsem začala mít obavy, zda se to mé tak očekávané a vymodlené stěhování do Holandska nakonec nebude muset odložit. Na změnu jsem čekala a těšila se dlouhá léta, takže se vám přiznám otevřeně: byla jsem fakt HODNĚ nervózní, zda mi to nakonec všechno klapne.

Když mě začala pobolívat spodní pravá čelist, přikládala jsem to velkému stresu, zatínání zubů v noci, neschopnosti uvolnit se…co já vím.

Stěhování se podařilo (juchůůů!), ale bolest se i přesto pravidelně objevovala, nejprve tak trochu stydlivě a jemně, později s větší intenzitou.

Pravidelně jsem si mačkala Tlusté střevo-4, o kterém píši v e-booku zdarma „Moudrost těla“ – pomáhá při bolestech zubů a dalších problémech vyskytujících se v oblasti hlavy (TADY se podívejte na video, jak se bod stimuluje). Pomáhalo, bolest ustupovala, ale nebyla jsem schopna ji mít zcela pod kontrolou.

Tak jo. Objednám se.

Zubař má volný termín hned druhý den. Jsem hodně zvědavá, co se mnou budou dělat.
Zkoumá dlouho, ale nic nenachází. Tím, že je bolest tak nelokalizovatelná (bolí mě celá spodní pravá čelist), hází jeden malý rentgenový snímek za druhým a pak pečlivě kouká, co že to tam v té puse mám.

No a našel ho! Teda spíš JI!! Díra jako hrom!!!

Osmička to vzdala. Už nepomáhalo důsledné čištění ani vyvážená strava bez rafinovaných cukrů.

Tím, že je díra veliká a blízko nervům, v úvahu přicházejí pouze 2 řešení:

Vzhledem k tomu, že všechny ostatní zuby spokojeně v puse sedí a problémy nedělají – no a taky proto, otevřeně se přiznávám, že mám prdelku strachy sevřenou, a to hodně! – rozhoduji se pro trhání.
Termín druhý den večer.

Je to tu.

Usedám na zubařské křeslo a jsem vystrašená jako malá myš, na kterou posvítíte v noci baterkou. Jako na pružinkách, oči vytřeštěné...dovedete si ji živě představit, viďte?

Jakmile dosedám, nemůžu uvěřit, co se začíná dít.

Začínám se klepat tak silně, že jim tam rozvibrovávám i to jejich pohodlné zubařské křeslo. Vůbec to nejde kontrolovat! Zuby mi drkotají, nohy si to tam skáčou, jak chtějí, celé tělo se nezvladatelně chvěje – a já se jenom modlím, abych už to měla za sebou.

První anestesie nepůsobí tak, jak by měla. Prý bych neměla cítit nic. No ale já cítím! Začínám být ještě víc nervózní. Pořád se mi tělo velmi silně třese a já víc a víc cítím, že s tím nemůžu vůbec nic dělat. Je to jako byste měly velikánskou zimnici a ponořili by vás do ledové vody. Vibrujete od malíčků u nohou až po řasy!

A najednou mě něco cvrnkne do nosu.

A JÓÓÓ! Že mě to nenapadlo dříve!

Třesoucí se rukou si sahám na předloktí druhé ruky a mačkám, co to dá, Pericardium-4. Je to bod, který se často využívá na ataky úzkosti, šok, případně další události, které jsou emocionálně velmi náročné.

Nachází se na vnitřní straně předloktí, mírně za půlkou od ohybu lokte směrem k zápěstí (tedy o kousek blíže k zápěstí, než k lokti).

Každopádně ze sekundy na sekundu jsem se tam přestala klepat. Celé tělo šlo do klidu.

Třeba to byla opravdu náhoda, to já nevím. Bylo to poprvé, co jsem v tak extrémní situaci mohla bod sama na sobě vyzkoušet…a efekt byl prostě boží.

Ano, bála jsem se i dál. Ale byl to strach krotký, jemný, i když intenzivní. Ten první byl jak splašený býk na španělské koridě.

Nepřeji si, aby se vám něco podobného přihodilo. Ale objev mi to přijde natolik zásadní, že by byla škoda se o něj s vámi nepodělit.

Mačkejte i dětem, když jsou v období vzdoru a zrovna je to chytne! 😊