Jak tuhá záda souvisejí s psychikou?

Když jsem poprvé viděla Annu, byla nepřístupná, vnitřně i zvnějšku stažená, smutná a tichá.
Uzavřený hrudník prozrazoval neschopnost volně vyjadřovat své pocity, potřebu chránit sebe i svou zranitelnost. Beze slova ulehla na masérské tatami a když jsem položila ruce na její záda, začala jsem tušit, odkud vítr vane.

Nechám ruce, aby Aničku chvíli doprovázely při dýchání. Její záda mě klidně a pravidelně popostrkávají nahoru a zase dolů.
Pomalu cítím, že fyzická separace mezi námi zmizela. Jsme jedno, vnímám, že spolu můžeme komunikovat beze slov, jemně, autenticky a opravdově. Teprve pak přecházím k masáži zad.

Obyčejně to trvá nějakou dobu, než se pomocí hmatů dostanu do opravdu hlubokých vrstev tkáně (ano, mohla bych jí ty moje prsty zabořit hluboko rovnou, ale proč bych to dělala? Lepší je jít pozvolna, poslouchat, co se mi její tělo snaží říct, že :-)).

To, co u ostatních trvá i 10-15 minut (čas, během kterého se dostanu opravdu hluboko a cítím, že dál už to pro dnešek stačí), se u Aničky projevuje hned. Její tělo křičí.
Otáčí se a říká:

„To je přesně to místo, kvůli kterému nechodím na masáže. Nemám masáže VŮBEC ráda. Vždycky mi tam na zádech tolik vystřeluje elektřina, že si objednám masáž jen v opravdu nutných případech.“

Hurá! Mám jedinečnou příležitost jí ukázat, že to jde i jinak. Že se při masáži nemusí trpět.

Znovu ulehá a já začínám s ještě větším nasloucháním než obvykle. Masírovat je pro mě vlastně taková meditace v pohybu, obyčejně nad ničím jiným nepřemýšlím a u Aničky toto napojení cítím ještě silněji.

Tvrdá záda = psychika

Když je nějaké místo tvrdé, hodně masérů do oblasti zajíždí prsty, aby ji rozmasírovali, ale už si neuvědomí, že s tím místem mohou souviset psychická nastavení, bloky, prožitky, traumata, situace z minulosti.

Okolo páteře máme spousty akupunkturních bodů a každý z nich je přímo spojený s určitým vnitřním orgánem. A právě oblast jater byla u Aničky nesmírně citlivá. Cítila jsem ji jako malý připravený čudlík, který, když zmáčknete, vyskočí na povel.

Mohla bych nyní udělat takovou úvahu:

Játra z pohledu Tradiční čínské medicíny souvisejí s vytyčováním hranic a s tím být schopná si říct, kam už ne.

Játra jsou totiž spjatá s emocí hněvu, zloby, naštvání.

No a co jiného tato emoce naštvání vyjadřuje? Ano, přesně tak: někdo nám porušuje hranice a my nejsme schopné mu zatím říct: „Tudy ne, chci to jinak“.

Mezi orgány a emocemi existuje oboustranný vztah. Když orgán dlouhodobě zatěžujeme, je pravděpodobné, že časem začneme častěji vyjadřovat emoci, která se váže k danému orgánu (tedy například játra = hněv –> odtud tak častý vztah mezi lidmi závislými na alkoholu a výbuchy vzteku).

Ale jde to i naopak – když dlouhodobě budeme v nějaké emoci, časem se to promítne i fyzicky (v souvisejícím orgánu, jehož energie nebude vyvážená).

Vnitřní holčička

Dlouho jsme se potom bavily o tom, jak nás prožitky z dětství přímo ovlivňují do dospělosti. Jak ji to, že nebyla schopná v dětství říkat NE a vytyčovat svoje hranice, doprovází až do dnešní doby. A taky proč sebemenší situace, která zavání tímto tématem, ji nastartuje a rozžhaví do bíla – až tak, že se v práci rozbrečí.

Když se na situaci koukneme z nadhledu, z odstupu a hlavně pochopíme, odkud pramení (v obrovské většině z nedosycených potřeb z dětství), je pak mnohem jednodušší s čudlíkem začít pracovat. Vidět ho z ptačí perspektivy nám umožní se nad situaci povznést a nezareagovat stejným způsobem jako dřív.

Řekněte mu, ať vám to dělá pomaleji!

Tímto článkem bych chtěla povzbudit ty z vás, které na masáže příliš nechodíte nebo vás ani neláká se je naučit – třeba právě proto, že máte zrovna takovéto spouštěče na zádech (bolestivá místa, která nepříjemně a silně vystřelují elektřinu).

Je třeba vysvětlit vaší terapeutce nebo nebo masérovi, že je nutné s vámi jít opravdu VELMI pomalu, naslouchat vašemu tělu, číst sebemenší projev a když je potřeba, nechat si v dané oblasti hloubkovou práci na jindy.

Je to tedy o tom nespěchat a taky o tom, že si masér schová své ego do kapsičky. Vím, o čem mluvím. Taky s tím mám svou zkušenost – masér, který na mě křičí: „Uvolni se, no tak se uvolni!“
Tak to nepůjde, milý pane. Je třeba, abyste se Vy svým chováním, přístupem, podporou a pochopením postaral o to, že se pak Vaši klienti uvolní.

Práce na hlubších vrstvách tkáně není jen o svalech a tvrdých místech… je to i o jemné, konstantní a především trpělivé práci nad tím, proč se tam ta tvrdá místa objevila. Jde o postupné a láskyplné odbourávání emočních vzorců skrz fyzickou práci s tělem.

Anička teď chodí každých 14 dní na masáž a chválí ji až do nebe. Mění se jako člověk, je na ní vidět, jak rozkvétá. Je míň stažená – a to tedy nemyslím jenom fyzicky. :-)
Otevírá se jako květina, do své ženskosti, jemnosti, šťavnatosti.

Ještě malé „PS“ na závěr: ano, tuhá záda můžete mít i z toho, když máte špatné posturální návyky – jinými slovy: když například sedíte blbě.
Ale i tak… proč vám tuhnou zrovna tam, kde tuhnou? Proč ne níže nebo výše? Tělo je úžasný propojený systém, takže tuhá záda na určitém místě většinou nesouvisejí pouze s tím, jak sedíte nebo nesedíte. Je zcela běžné, že se navenek odráží to, co je uvnitř. :-)