Jsem velká mlsná pusa. Jakou daň za to platím? A jak si pomáhám?

Jsem velká mlsná pusa. Přiznávám.

Přesněji řečeno selektivní mlsná pusa.

Dříve jsem byla schopná na posezení sníst i 380g čokolády. Ne víc, více jsem totiž doma v ten den neměla. :-D

Skoro 400g! Sice té „zdravé“ (slazená kokosovým cukrem), ale zahučela do mě rychlostí blesku i tak.

Teď sice takové orgie už nepořádám a v jídle se obecně snažím být víc a víc vědomá (i když, ruku na srdce, se mi to pořád nedaří a myslím, že se to budu učit po zbytek života), ale i tak…když přijde na veganský kokosový jogurt, neznám bratra. Ani sestru. :-D

Jeho úúúžasná krémová konzistence mě prostě dostává do kolen. Znáte ten pocit, kdy si do něčeho, co máte rády, dloubnete lžičkou a v řádu milisekund jste katapultovány do labužnického nebe? Tak to se mi děje s tím jogurtem.

Je prostě naprosto boží. Můžu ho jíst samotný, s datlovým sirupem (to je mimochodem naprosto vražedná kombinace), s malinovou marmeládou, banánem…jakkoliv.

Má to ale jeden háček. Když to jen o trošku přeženu, je mi blbě. Hodně blbě.

A teď tedy nemluvím o tom sníst celý 400g kelímek na posezení, to bych asi nepřežila. Mluvím třeba o 150g. Moje tělo takové množství nedává. A já na to někdy prostě zapomenu…a vezmu si víc. No a pak trpím. Jak pes.

Mám 2 „naštěstí“:

Je to akupunkturní bod Ren-12.

Podrobně o něm píši v e-booku „Tělo jako lékárnička – Slezina, žaludek“, ale je tak zásadní (například na po-jogurtové stavy :-D), že vám o něm tady napíši.
Najdete ho přesně na půli cesty mezi středem pupíku a koncem hrudní kosti.

A co dělá?

Dětem se může taky mačkat, ale velice jemně.