Když špatně spíš, první otázka obvykle zní: co si můžu dát? Melatonin? Hořčík? Bylinku? Kapky? Jenže ještě před ni bych postavila jinou: jak vlastně moje nespavost vypadá?

Zní to jako drobnost, že? A přitom je v tom obrovský rozdíl. Protože "špatně spím" říká skoro každá žena kolem padesátky - a přesto za tou stejnou větou stojí docela odlišné situace. Někdo se hodinu převaluje s rozjetou hlavou. Někdo usne krásně, ale ve tři ráno je vzhůru jako po budíku. A někoho z hlubokého spánku vytrhne vlna horka.

Než tedy začneš pátrat po tom, co si vzít "na spaní", pojďme spolu udělat něco mnohem užitečnějšího. Zjistíme, který typ nespavosti vlastně řešíš. Protože každý z nich vypráví trochu jiný příběh a hledá se z něj cesta ven trochu jiným způsobem.

Představ si, že přijdeš do lékárny a řekneš jen: "Něco mě bolí." Lékárnice se tě začne ptát - kde, jak dlouho, jestli to píchá nebo tupě tlačí. Bez těch detailů ti totiž pořádně poradit nemůže.

S nespavostí je to úplně stejné. Žena, které trvá hodinu usnout kvůli rozjeté hlavě, nepotřebuje totéž co žena, kterou šestkrát za noc probudí nával horka. A ta zase řeší něco úplně jiného než ta, která spí svých osm hodin, ale ráno je jako přejetá, protože jí spánek narušuje porucha dýchání.

Tři různé ženy, tři různé noci, tři různé cesty. Házet je všechny do jednoho pytle s nápisem "nespavost" a lít na to plošně jednu bylinku je jako léčit bolest hlavy i kolena stejnou náplastí. Pojďme si proto ty nejčastější typy pojmenovat.

Lehneš si. Tělo je unavené, víčka těžká - a pak se to spustí. Hlava se rozjede jako o závod: co jsi zapomněla zařídit, co řekneš zítra na poradě, jestli jsi vypnula troubu, co bude se stárnoucími rodiči, kam pojedeš na dovolenou, kdy máš to kafíčko s kamarádkou... Čas plyne, ty koukáš do stropu a čím víc se do spánku nutíš, tím víc ti utíká.

Tohle je nespavost, která sedí hlavně na začátku noci. Usnout - to je ten problém. A jedním z častých příčin bývá rozjetá hlava - všechno, co jsi přes den statečně odsouvala, si najednou ve 22:17 svolá poradu. :) Není to jediná možná příčina, ale rozhodně stojí za to si všimnout, jestli právě takhle vypadají tvoje večery.

Usnout? To zvládneš. Problém přichází později. Během noci se opakovaně probouzíš - jednou, dvakrát, někdy i víckrát. Někdy víš proč, jindy se prostě jen najednou díváš do stropu a nechápeš, co tě vzbudilo.

A tady je jedna důležitá odbočka. Pokud se budíš opakovaně právě mezi jednou a třetí, TČM u toho trochu zbystří. :) Tenhle čas má totiž v jejích "orgánových hodinách" svoje místo. Pro pochopení dnešního článku je ale znát nepotřebuješ - pokud tě právě tahle noční hodina pronásleduje podezřele pravidelně, rozebírám ji zvlášť v článku Budíš se mezi 1. a 3. hodinou ráno. Tady nám stačí vědět, že opakované noční buzení je svébytný typ, ne jen "taky nějak špatně spím".

Tenhle typ je zákeřný, protože se tváří skoro nevinně. Usneš dobře, v noci máš klid - ale ve čtyři, v půl páté ráno jsi rázem vzhůru. A i když je ještě tma a klidně bys spala dál, spánek už prostě nepřijde. Ležíš, čekáš na budík a v duchu počítáš, kolik spánku ti právě utíká mezi prsty.

Předčasné probouzení je něco jiného než ty dva předchozí typy. Nejde o usínání ani o roztříštěnou noc. Jde o to, že se ti spánek zkrátka "ukončí" dřív, než by měl.

A pak je tu typ nespavosti, který je pro tohle období obzvlášť typický. Nespíš špatně "jen tak" - vytrhne tě z ní konkrétní tělesná věc. Nejčastěji nával horka a noční pocení. Zničehonic se probudíš zalitá potem, musíš odkopat peřinu, možná i převléknout košili a než se zase zklidníš, spánek je fuč.

Tady ale máme velmi konkrétní věc: ze spánku tě vytáhlo tělo. Nával, pocení nebo jiné nepohodlí. A i když se pak samozřejmě může přidat hlava a rozjet vlastní noční program, první domino tentokrát shodil tělesný příznak. Proto dává smysl hledat cestu trochu jiným směrem než u ženy, která ještě dvě hodiny po odchodu do postele pořádá v hlavě poradu.

Možná sis u čtení řekla: "Počkat, ale já vlastně spím dost dlouho - a stejně jsem ráno rozlámaná." To je moc dobrý postřeh a je to ještě trochu jiná situace.

Když počet hodin v posteli sedí, ale ráno se cítíš, jako bys vůbec nespala, nemusí být problém v tom, kdy se budíš, ale v tom, jestli je tvůj spánek vůbec obnovující. Za tím může stát třeba narušené dýchání ve spánku. Tohle je téma pro samostatný článek o tom, Proč jsi unavená, i když spíš.

Takže jen pro pořádek: tady, v tomhle článku, si všímáme průběhu spánku - kdy usínáš, kdy se budíš, co tě drží vzhůru. Kvalitu a hloubku spánku řešíme jinde (Proč jsi unavená, i když spíš).

V TČM se u spánku nikdy nespokojí s tím, že "máš nespavost". Ptáme se dál - nemůžeš usnout? Budíš se? V kolik? Je ti horko? Honí se ti hlavou myšlenky? Jsi neklidná, nebo jen najednou koukáš do stropu? Pro TČM totiž není "nespavost" konec příběhu. Je to teprve začátek jeho rozmotávání.

Dvě kamarádky můžou obě říct "nespím" - a přitom mít úplně jiné noci, jiné spouštěče a jinou cestu k úlevě. Právě proto nemá velký smysl kupovat si to, co pomohlo sousedce. Nejdřív potřebuješ vědět, jakou noc žiješ ty. A o to nám tady jde.

Než půjdeme k závěru, zmíním tu ještě jednu důležitou věc. Nespavost, která trvá dlouho, opakuje se týden co týden a viditelně ti bere sílu do života, není něco, co bychom měly donekonečna řešit jen bylinkou a večerním rituálem.

Klidnější večer, vlastní rutina před spaním nebo uklidňující bylinky můžou být příjemnou součástí péče o spánek. Pokud se ale nespavost vrací týden co týden, trvá dlouho a přes den už ti ukusuje energii, náladu nebo schopnost fungovat, nenechávala bych celé řešení jen na nočním čaji. :)

Dlouhodobá nespavost se dá řešit cíleně a existují postupy přímo určené pro ni. Proto má v takové chvíli smysl probrat spánek s lékařem nebo odborníkem, který se mu věnuje.