Je večer. Doma je klid, nádobí je uklizené, konečně máš chvilku pro sebe. A pak to přijde. Ta nenápadná, ale neodbytná myšlenka na čtvereček čokolády. Nebo dva. No dobře, na celou tabulku.

Znáš ten scénář? A znáš i tu druhou část? To, co přijde potom... výčitka: "Zase jsem to nezvládla."

Tak se hned na začátku domluvíme na jedné věci. Chuť na sladké není morální selhání a rozhodně to není o síle vůle. Není to důkaz, že jsi slabá nebo že něco děláš špatně. Je to informace. Zpráva, kterou ti tělo posílá.

Jenže co když se případ večerní čokolády vůbec nezačal psát ve chvíli, kdy jsi otevřela šuplík se sladkostmi? Co když první krok k té chuti leží už u snídaně? Nebo v noci předtím? Nebo v tom, jak vlastně vypadal celý tvůj den?

Takže dneska čokoládu zakazovat nebudeme. Místo toho zahájíme malé pátrání. :) Budeme hledat, s čím ta chuť na sladké vlastně souvisí a co se dělo těsně předtím, než se objevila.

Mimochodem, já jsem celoživotně čokoládový typ. Čokoládu dokážu vyčuchat i v domácnosti, kde její majitel tvrdí, že žádnou nemá. :) Takže když mluvím o chutích na sladké, rozhodně na tebe nekoukám z piedestalu člověka, který si při chuti na něco sladkého radostně nakrájí kedlubnu.

Začneme podezřelým, který je tak samozřejmý, že ho skoro vždycky úplně přehlédneme: prostý hlad.

Zní to skoro až hloupě jednoduše, já vím. A přesto je to jeden z podezřelých, který nás často vůbec nenapadne. Když toho přes den sníš málo - protože jsi byla v jednom kole, oběd padl a snídaně sestávala hlavně z kávy - tělo si večer začne vybírat dluhy. A protože sladké je rychlé, dostupné a navíc zatraceně dobré, není vůbec divné, že tvoje oči zamíří právě k čokoládě.

Takže než začneš večerní chuť řešit jako nedostatek vůle, vrať se v duchu o pár hodin zpátky. Možná tvoje vůle vůbec neselhává. Jen se oběd, který jsi nestihla, přišel večer připomenout. :)

Nebudu ti tady rozebírat, jak přesně poskládat talíř, aby tě pořádně zasytil - to má svůj vlastní domov v článku Co jíst v perimenopauze. Pro tuhle chvíli nám stačí jedna myšlenka: silná večerní chuť může být prostě jen opožděná faktura za jídlo, které přes den chybělo.

Druhý podezřelý se ti do bytu vplížil ještě předešlou noc.

Když se pořádně nevyspíš, druhý den se chutě umí ozvat mnohem hlasitěji. Nevyspalý mozek má totiž trochu slabší trpělivost s našimi velkolepými plány typu "dneska si dám jen jablko" - a lákavé, sladké nebo kalorické jídlo najednou získá o pár bodů navíc. 

Takže pokud tě chutě přepadají hlavně po probdělých nebo neklidných nocích, stojí za to si té souvislosti všimnout. Je to dobrá stopa.

Spánek je sám o sobě obrovské téma a věnuju se mu jinde (Budíš se mezi 1. a 3. hodinou ráno? a Nespavost není jen jedna). Tady nám úplně stačí vědět jedno: pokud tě chutě přepadají hlavně po probdělých nebo neklidných nocích, není to náhoda.

Třetí případ nemá s hladem ani s energií nic společného. Tenhle je o duši.

Byl to jeden z těch dní? Náročná porada, kterou jsi ustála jen s vypětím. Hádka, ze které je ti špatně na duši. Pocit, že tě někdo nevidí a nedoceňuje. A večer se najednou přistihneš, jak stojíš u lednice a hledáš něco sladkého.

Tady chuť na sladké nefunguje jako palivo. Funguje jako útěcha. Malá odměna, hlazení po duši, chvilička klidu v jinak vyčerpávajícím dni. A není na tom vůbec nic hloupého. Jídlo totiž nejíme jen proto, že žaludek vyvěsil ceduli HLAD. Někdy si přes něj hledáme i radost, odměnu, klid nebo prostě malou tečku za dnem, který stál za starou bačkoru.

Není to o vůli. Je to o tom, že ten den byl zkrátka těžký a tělo si řeklo o kousek úlevy. Když si to jednou uvědomíš, přestaneš se za to bičovat - a to je samo o sobě obrovská úleva.

A teď přidáme ještě jednu stopu z pohledu Tradiční čínské medicíny. TČM se totiž na chutě dívá vlastníma očima a přidává k našemu pátrání dvě konkrétní stopy.

První stopa vede ke Slezině. Malý překlad z TČM do češtiny: nemyslíme tím jen orgán schovaný vlevo pod žebry. "Slezina" s velkým S má v řeči TČM hodně společného s trávením a s tím, jak dobře dokážeme z jídla získat sílu pro běžný den.

A právě ke sladké chuti má Slezina v TČM zvláštní vztah. Když je oslabená nebo přetížená, může být výrazná chuť na sladké jednou ze stop, které si TČM začne skládat do celkového obrázku.

Druhá stopa vede k Játrům. Ta mají v TČM hodně společného s tím, jak zvládáš tlak, napětí a frustraci. Když se v tobě dlouho hromadí naštvání, které nemá kudy ven, může se podle TČM energie Qi začít trochu zasekávat. A co děláme my lidé, když potřebujeme rychlý ventil po dni, který nám lezl krkem? No... šuplík s čokoládou je podezřele blízko. :)

Tady se nám TČM hezky potkává s předchozím případem: někdy stojí za chutí méně žaludek a mnohem víc den, který jsme právě přežily.

Vidíš, jak nám ty dvě stopy krásně sedí k předchozím případům? Slezina se potkává s hladem a trávením. Játra s tím těžkým dnem a emocemi.

Co ti ukázalo naše malé pátrání? Možná čokoláda nakonec vůbec není hlavní podezřelá. :) 

Ukázaly stopy hlavně k prvnímu jídlu dne? Lahodné snídaně pro ženy 40+/50+ ti dají konkrétní místo, kde začít - hotové nápady, které můžeš rovnou přenést na talíř.

Vedly tě stopy spíš ke Slezině, Játrům a propojení trávení s emocemi? Tohle pátrání pokračuje v programu Lehkost v břiše i v hlavě. Najdeš v něm nejen e-book, ale i 7 názorných videí s masážemi a akupresurou a bonusy věnované aromaterapii, koření a masáži na podporu trávení.